Trenčianský hrad

Trenčianský hrad se nachází v západní části Slovenska a tyčí se na skále nad městem Trenčín a řekou Váh. Toto místo bylo osídleno už doby bronzové díky své výhodné poloze, kdy skály a strmé svahy chrání většinu území před nepřáteli a jediný přístup je z jihu a jihovýchodu. Významnou známkou pozdějšího osídlení je římský nápis nad skálou, pocházející z roku 179. V době Velkomoravské říše se zde nacházelo významné osídlení, jež bylo postupně opevňováno a přestavěno na hrad. Z tohoto období pochází nejstarší kamenná stavba - rotunda. Na konci 11. století byla postavena první kamenná věž - donjon. Na rotundu navázala ve 14. století stavba Matúšova paláce, který byl sídlem Matúša Čáka Trenčianského (1260-1321), nejvýznamnějšího uherského panovníka této doby. Později byla rotunda rozbořena a kameny z ní použity na stavbu nového paláce a kapličky. Tím se posílila funkce hradu z obranné i na administrativní a společenskou. Na hradě probíhala i mnohá diplomatická jednání mezi evropskými panovníky. V roce 1241 hrad odolal nájezdům tatarských vojsk, v tomto období naopak vojska Matúša Čáka dobývala další rozsáhlá území a na několik desetiletí ovládla velké části území dnešního Slovenska, Maďarska a Moravy. V roce 1321 byl hrad napaden a poškozen vojsky uherského krále Karla Roberta. Tyto škody byly opraveny za vlády jeho syna, krále Ľudovíta, kdy byl vybudován nový palác i obranné prvky. V 15. století je osud hradu spojen se jménem královny Barbary, druhé manželky krále Sigmunda Lucemburského. V této době vznikl mimo jiné i Barbořin palác a gotický portál se štítem nesoucím erb královnina rodu. V pozdější době hrad střídal majitele, nutno zmínit například rod Zápolských, za jejichž vlády došlo k významnému rozšíření hradu a ke stavbě Zápolského paláce, dvou věží, rekonstrukci již existujících paláců a kaple, stavbě mohutných obranných zdí, příkopů, kasáren a celého jižního fortifikační ho systému. Další významnou stavbou byla renesanční Dělová bašta, která chránila vstupní bránu s mostem. Dnes je zde výstavní síň Trenčianského muzea. V 16. století také probíhala stavba první brány se dvěma válcovými baštami a zejména estetické vylepšení již existujících paláců. V 17.století hrad čelil vpádu Turků a stávající opevnění již nebylo dostatečné, došlo tedy k další výstavbě, tentokrát šlo o vnější několikastupňovou dělovou fortifikaci. Poté císař na hrad umístil vlastní posádku, čítající 400 mužů, ke konci 18. století však hrad již ztratil svůj vojenský význam a vojenská posádka jej definitivně opustila. V roce 1790 byl hrad téměř zničen při obrovském požáru, který zdevastoval i blízké město. Od této doby hrad nebyl významně opravován až do 20. století, kdy se začalo s jeho postupnou obnovou, trvající dodnes. V současné době je hrad součástí Trenčianského muzea v Trenčíně a slouží jako místo konání mnoha kulturních i společenských akcí. Konají se zde i pravidelné prohlídky s průvodcem.